Kniha pojednává o dalším setkání třetího věku a pochází z padesátých let. Občas lidi popadne záchvat sledovat UFO a mluvit o něm, psát a točit "důkazní materiály".
V roce 2008 vyšlo české vydání této knihy, kterou přeložila paní Zdena Novotná a vlastně přeložila více děl tohoto autora.
Pan Adamski měl se svými povídáními o vesmírných lodích z Venuše velké
problémy už ve své době. Jedni mu věřili, druzí jeho knihami opovrhovali.
Dočtete se v odkazech v textu,
že svá tvrzení odvolal před smrtí (ale nejsem přesvědčená, že to je pravda). Leč,
v každém případě, knihy po něm zůstaly a jsou stále k mání.
Ať je jejich
obsah podvod nebo pravda, jsou čtivé. Pokud je to podvod, kladu si otázky,
které napadnou snad každého: jsme ve Vesmíru sami nebo existují v něm civilizace,
které dosáhly obrovských technických výsledků? A pokud je to podvod, proč lidé
se stále pídí po jejich existenci?
Jestliže někdo prohlásí:
viděl jsem na obloze létat létající talíř, tak mnoho lidí si pomyslí: kdo ví,
co viděl.
Když Desmond Leslie a Georg Adamski vydali knihu „Létající talíře přistály“,
nakladatel o její pravdivosti nezapochyboval. Tehdy Leslie i nakladatel
zastávali názor, že Adamského místopřísežné prohlášení, že měl skutečně kontakt
s létajícím talířem, postačuje jako důkaz a plně ospravedlňuje vydání
knihy. A pozdější události vše
potvrdily.
V listopadu, v roce 1953, asi měsíc
po vydání knihy, letěl neznámý objekt nad Norwichem v Norfolku a byl
spatřen sedmi členy Britské astronomické společnosti a Astronomické společnosti
v Norwichu. Pan Potter pořídil snímek, na které je zachycen talíř s kopulí
a prstencem okénkem. Talíř se podobá objektu. Který vyfotografoval Adamski. Za rok
na to, 5. února 1954 zachytili dva chlapci ve věku 13 a 18 let na snímku
objekt, který se nesl z oblak nad Coninstonem v Lancashire. Po
důkladném zkoumání snímku vyšlo najevo, že chlapci nic nezfalšovali.
Další důkaz
podal později Leonard Cramp M.S.I.A., autor vědecké knihy "Prostor, zemská
přitažlivost a létající talíře". Pomocí ortografické projekce dokázal, že
consistonský talíř má stejné proporce, jaké má létající talíř Adamského Fotografie
zkoumal také Joseph Mansour, šéf Jetex Model Aircraft, a řekl, že podle jeho
mínění to jsou snímky velkých objektů o průměru asi 10 m.
Svědky Adamského setkání
s létajícím talířem v poušti dne 20. listopadu 1952 vyslechl Leonard Cramp
osobně. Výpověď svědků: toho dne ráno pozorovali vesmírnou loď doutníkového tvaru
bez křídel, která letěla nad pouští Center. Viděli, jak Adamski hovořil s nějakou
osobou, oblečenou do hnědého obleku z jednoho kusu látky. Když cizinec
odešel, vydali se za Adamským a sledovali jeho stopy i stopy oné druhé bytosti,
které měly velikost otisku dámského střevíce. Později z nich byly udělány
odlitky. Adamského stopy vedly zpět ke skupině lidí, ty druhé náhle končily v místě,
kde se vznášel létající talíř. Leonard Cramp navštívil v roce 1955, v měsíci
srpnu, opět toto místo, kde se to setkání uskutečnilo. Zjistil, že navzdory
vysoké teplotě vzduchu (asi 100 st. Fahrnheita), zanechávaly jeho nohy dost
zřetelné stopy v písku. Soudržnost písku mohla být způsobena tím; že
tudy pod zemí protékal jeden ze starých vodních toků a že půda zde byla pravděpodobně
vlhká …
Ukázka z knihy: Uvnitř
vesmírných lodí, rok vydání 1955
UVNITŘ PRŮZKUMNÉ
LODI Z VENUŠE
Krátce po našem
příchodu se Orton obrátil, vešel do lodi a pokynul mi, abych ho
následoval.
Firkon a Ráma přišli hned za námi. Jak jsem již řekl, talíř stál na zemí a pro
vstup dovnitř
bylo třeba vystoupit po několika málo schůdcích
Přesto, že jsem
tušil, že se něco takového stane, byla moje radost, když jsem se ocitl
na palubě lodi,
nepopsatelná. Rychle jsem se rozhlédl. Ukážou mi talíř také zevnitř
Nebo - a v to
jsem se ani neodvážil doufat - mne vezmou s sebou na cestu do
vesmíru?
Vešli jsme přímo
do kabiny dveřmi, které byly tak vysoké, aby jimi mohl vzpřímený
projít i Ráma.
Sotva vešel jako poslední, dveře se nehlučně zavřely. Zaslechl jsem
tichý šumot.
Zdálo se, že vychází z podlahy nebo ze silné roury, vestavěné do horního
konce oblé stěny.
V okamžiku, kdy se bzučení ozvalo, začala roura světle červeně
žhnout, aniž by
však vydávala teplo. Něco podobného jsem viděl na talíři při prvním
setkání. Tehdy
však vysílala světla různých barev, červenou, modrou a zelenou, jako
skleněný
prismatický hranol blyštící se ve slunci.
Žádné komentáře:
Okomentovat